Asi před půl rokem mi padl do oka Gustave Doré Tarot. Až tak, že jsem si ho koupila, a rozhodně jsem neudělala chybu. Je černobílý, nádherný, a jeho symbolika je hluboká.
Přiznám se, že jsem si o Gustavu Dorém zjišťovala víc, až když jsem karty objednala. Ilustroval například Bibli, Božskou komedii, ale také Dona Quijota, nebo Barona Prášila. Jeho ilustrace jsou geniální.
Pro mě osobně má dvě velikánská plus. Za prvé mi od něho ohromně vycházejí denní karty. Až neuvěřitelně. I když to ráno odmávnu, že se mi ta karta nehodí k tomu, co ten den očekávám a plánuji, denní karta se stejně prosadí. A za druhé má přímočaré, nepřikrášlené výklady. Nevím, jestli jste si všimli, ale poslední dobou jsou výklady ke kartám psány v pozitivním duchu. Na mě až moc. Život není jízda na duze, někdy umí být pěkně těžký. Někdy je prostě desítka mečů konec a tečka. A to mi vyhovuje.
Mám vyzkoušeno, že když dám tazateli vybrat, z kterých karet chce vykládat, sáhne po barevných, zářivých kartách. Na jednu stranu to chápu, ale Doré si rozhodně zaslouží šanci. Když si je trochu víc prohlédnete, najdete neobyčejnou krásu. Myslím, že ho můžete používat i jako začátečníci, jen nezapomeňte při studiu vnímat i odkazy na díla, ke kterým se karty vztahují. Smrt je například vyobrazena jako Poeův Havran. Byla by škoda o ty náznaky přijít.
